Myslím, že se v této diskusi dotýkáme zásadní otázky. Pokusím se zformulovat, jak rozumím "národu" obecně a ve vztahu k Palestině zvláště.
Národ je podle mě určité historicky zasazené a zformované společenství. Tím, co je naprosto zásadní pro to, abychom mohli mluvit o národu, je "společný příběh", tedy společně sdílená kolektivní zkušenost. Z druhé strany, jaksi stínově, k tomu patří "národní mýty", jakési opět kolektivní projekce. Ostatní věci (etnická, jazyková, kulturní, náboženská identita aj.) jsou podle mě druhotné.
Národy tu nejsou odjakživa, ale v určité historické chvíli vznikají, formují se. Například Makedonci jsou dnes nepochybně samostatným národem s vlastní identitou a státností, ale před sto lety je Řekové považovali za Řeky a Bulhaři za Bulhary.
Když to vztáhnu na Palestince, vychází mi z toho, že se jako samostatný národ s vlastním "příběhem" zformovali během 20. století. Přispěla k tomu do velké míry právě nakba (národní katastrofa) čili vyhnání v roce 1948 a vše, co následovalo, což se stalo základem jejich národního příběhu.
Dnes nepochybně jsou Palestinci samostatným národem, a popírání toho je jen zavírání očí před realitou (jako každé popíračství) nebo snaha realitu manipulovat k nějakým politickým cílům.
Myslím, že mezi palestinským a židovským národem je podle mě jedna důležitá podobnost. Oba mají ve své kolektivní paměti (je jedno, jak je dlouhá) vrytou formativní zkušenost vyhnání. Oba mají silný vztah ke Svaté zemi. V tom je snad jistá naděje do budoucnosti.
pane Morbicere? Někteří nejprozíravější Izraelci, jako historik Yuval Noah Harari, vidí v dnešní politice Izraele velkou slabost. Harari přirovnává dnešní Izrael za Netanjahua k biblickému Samsonovi, který zničil Gazu, ale přitom i sám sebe...
Pro naše téma je zajímavé, že izraelská obvinění vůči agentuře UNRWA z podpory terorismu a útoku Hamásu ze 7. října se nyní na základě důkladného prošetření ukázala jako zcela nepodložená. Například se nenašly žádné dpklady údajného antisemitismu a výuky k nenávisti v palestinských školách.
Škoda se již stala, ale na místě je mezinárodní tlak na obnovení příspěvků UNRWA. Viz:
ten Mikuleckého článek je zajímavý. Mně osobně připadá stěžování si, že v něm "ničí soucit", civilisté, kteří hromadně umírají, aniž se dotyčný snaží jim jakkoli pomoci, značně chucpe. Takový morální sebekýč.
Ale pozici pana Mikuleckého chápu, je prostě 100% proizraelská, dává jim dopředu bianco šek na všechno a nic jiného se podle něj dělat nedá, než pomáhat Izraeli, ať si to sám "vyřeší". Pak mu ovšem nic jiného než naříkat, jak v něm umírající palestinští civilisté ničí lidskost a soucit, opravdu nezbývá. On nechce soucítit, nechce doopravdy rozumět.
k tomu, co píšete, je ovšem třeba doplnit druhou stranu, a to tu, že Palestinci jsou soustavně vyháněni, zbavováni domova, práv, svobody, a to skutečně od samého začátku. Už otec zakladatel Izraele Ben Gurion si psal celkem bez obalu do deníků o tom, že Araby je třeba vyhladovět, že se nemají rozlišovat muži a ženy a děti. Že je třeba zemi etnicky vyčistit, což se také s velkou důkladností dělo. Ono je opravdu dost reálných důvodů pro to, aby Palestinci Izrael a Izraelce nenáviděli.
Proč požadujeme příměří v Gaze
Tomáš Klus
Myslím, že se v této diskusi dotýkáme zásadní otázky. Pokusím se zformulovat, jak rozumím "národu" obecně a ve vztahu k Palestině zvláště.
Národ je podle mě určité historicky zasazené a zformované společenství. Tím, co je naprosto zásadní pro to, abychom mohli mluvit o národu, je "společný příběh", tedy společně sdílená kolektivní zkušenost. Z druhé strany, jaksi stínově, k tomu patří "národní mýty", jakési opět kolektivní projekce. Ostatní věci (etnická, jazyková, kulturní, náboženská identita aj.) jsou podle mě druhotné.
Národy tu nejsou odjakživa, ale v určité historické chvíli vznikají, formují se. Například Makedonci jsou dnes nepochybně samostatným národem s vlastní identitou a státností, ale před sto lety je Řekové považovali za Řeky a Bulhaři za Bulhary.
Když to vztáhnu na Palestince, vychází mi z toho, že se jako samostatný národ s vlastním "příběhem" zformovali během 20. století. Přispěla k tomu do velké míry právě nakba (národní katastrofa) čili vyhnání v roce 1948 a vše, co následovalo, což se stalo základem jejich národního příběhu.
Dnes nepochybně jsou Palestinci samostatným národem, a popírání toho je jen zavírání očí před realitou (jako každé popíračství) nebo snaha realitu manipulovat k nějakým politickým cílům.
Myslím, že mezi palestinským a židovským národem je podle mě jedna důležitá podobnost. Oba mají ve své kolektivní paměti (je jedno, jak je dlouhá) vrytou formativní zkušenost vyhnání. Oba mají silný vztah ke Svaté zemi. V tom je snad jistá naděje do budoucnosti.
pane Morbicere? Někteří nejprozíravější Izraelci, jako historik Yuval Noah Harari, vidí v dnešní politice Izraele velkou slabost. Harari přirovnává dnešní Izrael za Netanjahua k biblickému Samsonovi, který zničil Gazu, ale přitom i sám sebe...
https://www.haaretz.com/israel-news/2024-04-18/ty-article-magazine/from-gaza-to-iran-the-netanyahu-government-is-endangering-israels-survival/0000018e-f25f-daad-a3de-fe7ff5790000
Pro naše téma je zajímavé, že izraelská obvinění vůči agentuře UNRWA z podpory terorismu a útoku Hamásu ze 7. října se nyní na základě důkladného prošetření ukázala jako zcela nepodložená. Například se nenašly žádné dpklady údajného antisemitismu a výuky k nenávisti v palestinských školách.
Škoda se již stala, ale na místě je mezinárodní tlak na obnovení příspěvků UNRWA. Viz:
https://www.theguardian.com/world/2024/apr/22/israeli-allegations-of-unrwa-staff-links-to-terrorism-cost-aid-agency-dearly?CMP=Share_AndroidApp_Other
ten Mikuleckého článek je zajímavý. Mně osobně připadá stěžování si, že v něm "ničí soucit", civilisté, kteří hromadně umírají, aniž se dotyčný snaží jim jakkoli pomoci, značně chucpe. Takový morální sebekýč.
Ale pozici pana Mikuleckého chápu, je prostě 100% proizraelská, dává jim dopředu bianco šek na všechno a nic jiného se podle něj dělat nedá, než pomáhat Izraeli, ať si to sám "vyřeší". Pak mu ovšem nic jiného než naříkat, jak v něm umírající palestinští civilisté ničí lidskost a soucit, opravdu nezbývá. On nechce soucítit, nechce doopravdy rozumět.
k tomu, co píšete, je ovšem třeba doplnit druhou stranu, a to tu, že Palestinci jsou soustavně vyháněni, zbavováni domova, práv, svobody, a to skutečně od samého začátku. Už otec zakladatel Izraele Ben Gurion si psal celkem bez obalu do deníků o tom, že Araby je třeba vyhladovět, že se nemají rozlišovat muži a ženy a děti. Že je třeba zemi etnicky vyčistit, což se také s velkou důkladností dělo. Ono je opravdu dost reálných důvodů pro to, aby Palestinci Izrael a Izraelce nenáviděli.